Dáša a Nika – rok 2012

Leden - Březen 2012

Nový rok jsme zahájily s Dášou výstavou v Brně, kde Dáša excelovala a dostala svého dalšího CACIBa :)
Koncem února, přesně 18. – 19. 2. Jsme vyjeli se synem pro novou kerní krasavici, tentokrát trochu dále, do Švýcarska. Cesta to byla docela dlouhá (tam a zpátky 1 250 km), ale stálo to za to. Čekala tam na nás malá nádherná blondýnka, která se na nás hned vrhla a nejraději by se už od nás nehnula :)
Blondýnečka se jmenuje podle rodokmenuOne and Only“, což znamená česky „jedinečná“ a italsky „unica“, takže z toho vznikla „Nika“. Nika byla ze 7 štěňat nejmenší a jediná holčička blondýnka.
Když jsme dorazili domů, tak byla Nika trošku z nového prostředí vykulená. K Dáše se tedy moc nehrnula, asi z ní měla trochu respekt. Večer jsem vzala Niku do ložnice i s přepravkou. Nika byla zvyklá spát ve své přepravce. Brigitte (chovatelka) posledních 14 dní dávala spát všechna štěňata do vlastních přepravek. Nika chvíli kňučela, ale když cítila mou ruku, tak nakonec usnula a spala až do rána.
Další týden jsem si vzala dovolenou, aby si Nika a Dáša na sebe zvykly. Nika měla připravenou Dášinu ohrádku a já jí do ní začala dávat, aby si tam zvykla. No Nice, stejně jako kdysi Dáše, se v ohrádce vůbec nelíbilo. Navíc do přepravky se jí po noci už evidentně taky nechtělo :( . Chytrá holčička viděla, že Dáša spí v posteli, takže proč by nemohla i ona? Z ohrádky Nika do dvou dnů vylezla, takže jsme opět vyklidili zadní šatnu, jako kdysi Dáše, a Nika je od té doby tam.

Nika v ohrádce

Dáša začala Niku očichávat a pomalu a jistě si spolu začaly hrát. Ovšem hračky Dáša odmítala Nice půjčovat. Jakmile si Nika začala hrát s nějakou hračkou, přiřítila se Dáša, hračku jí sebrala a odnesla si jí na gauč. Za chvíli byly na gauči všechny Dášiny hračky. Tak takhle to nejde, řekla jsem si a vzala jsem hračku a nabídla její konce holkám, aby si se mnou hrály. Nika se zakousla, protože si chtěla hrát a Dáša samozřejmě taky, protože to je její hračka. Já jsem ale hračku nepustila, takže jsme se o ní tahaly všechny tři. Takhle jsme pokračovaly v hraní i s ostatními hračkami i další den. Další den už Dáša některé hračky Nice nechala, vyjma kostí a kůží.
První týden jsme zakončily tím, že Nika i Dáša si v pohodě spolu hrály, tahaly se o hračky a od půlky týdne se mnou obě spaly v posteli, pěkně přitulené ke mně a k sobě :)
Ke konci února (ve třech měsících) dostala Nika 2. trojkombinaci a vakcínu proti vzteklině.
Když jsme Niku v 11. týdnech přivezli, tak jí stálo jen jedno ouško. Po dvou dnech doma měla na půl žerdi obě uši. Tak jsem jí je otrimovala, masírovala a čekala, kdy se konečně obě postaví.
Den D nastal 2.3.2012, kdy se konečně postavily obě uši :) . Takže ve stáří 3 měsíců.
Hned první týden jsem zjistila, že není možné pustit obě holky na zahradu společně. Dáša totiž Nice předvádí, jak se správně běhá a pokud nechci, aby si Nika zničila klouby nebo skončila v jezírku, musím je pouštět na zahradu postupně.
Nika je oproti Dáše přece jen trochu klidnější, co se týče likvidace zahrady, bačkor a kabelů. Bude to asi tím, že pokud si s ní nehraju já, tak si s ní hraje Dáša, takže Nika nemá čas na zlobení z nudy :) .
Dneska jsem Niku naučila povel „Sedni“, cvičíme přinášení hračky a povel „Ke mně“. Jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží :( . Taky jsem dnes (3. 3. 2012) seznámila Niku s překážkami. Jenom jsme je probíhaly.

Duben – Červen 2012

Jaro jsme zahájily výstavou DuoCACIB v Nitře. Vyrazili jsme se Sedlákovými v pátek odpoledne a dojeli do hotelu v 9 večer. Ubytování bylo prima a výstava taky. První den jsme sice moc dobře nedopadly, ale druhý den už bylo veseleji. Posuzovala nás Španělka, která se s nikým neznala, a my jsme pro změnu s Dášou byly úspěšné. Nika to sice prokňourala v přepravce, kde se jí moc nelíbilo, ale je fakt, že jsem ji taky vzala do kruhu, kde hezky běžela na výstavním vodítku.
Nedá mi to, abych zde neukázala fotku, jak byli 4 psi naskládaní na zadním sedadle, protože vzadu jsem seděla i já a kufr byl plný věcí na výstavu :)
Fotky z procházky okolo řeky Nitry (kámoška Beáta s Daníkem a Edikou a já s Dášou a Nikou):
V dubnu jsou Nice 4 měsíce. Dokáže už vyskočit na gauč a navíc se pustila do hryzání všechno, na co dosáhneL. Takže už začínám nacházet hryzance na dveřích a na nábytku. S Dášou se perou čím dál razantněji, že je musím zklidňovat.
Nika dále také objevila, že hovínka ostatních psů, by se dala taky sežrat, takže musím být pořád ve střehu. Zatím reaguje na povel „Fuj“ a hovínko pustí, ale víme své.
Holky chodí už na procházku společně, takže trénujeme chůzi při noze, zastavení a sedni a lehni.
Nika se na rozdíl od Dáši ráda přetahuje o hračky s Dášou nebo se mnou. Učím ji, aby za mnou s hračkou běžela a hrála si se mnou. Je fakt, že Dáše se naše hraní moc nelíbí, a chce se do něj vždy zapojit, takže většinou si začne taky s nějakou hračkou hrát a láká Niku, aby si šla hrát s ní.
Začátkem dubna se začínají Nice viklat řezáky, takže výměna zubů začíná.
Co se týče poslušnosti, tak zatím na zavolání Nika přibíhá a stačí ji jen pomazlení, i když jí občas dám mlsku nebo si pohrajeme s hračkou. Z povelů zvládá „Sedni“, „Lehni“, „Stůj“ za chůze, „Ke mně“.
Taky jsem začala Niku trochu trimovat. Nemá mi ji kdo držet a Nika je jako pytel blech, chvilku v klidu nepostojíL.  No snažím se jí tedy v různých polohách vždycky kousek oškubat. Hlavně uši, hlavičku a záda.
S Nikou jsem taky vyrazila na cvičák do agility školky, kterou vede Markéta Krobová. Nice to nádherně šlo, akorát se jí nelíbila ostatní štěňata, tak trochu se jich bála a štěkala na ně.
V polovině dubna jsme vyrazili s holkami na Národní výstavu do Ostravy. Vyjeli jsme v pátek v ten největší provoz. Cestou nás zdržela jedna bouračka u Prahy a tři opravy na silnici. Do Ostravy jsme přijeli za 6,5 hodiny. Přesněji do malého penzionu ve Studénce, která je asi 15 km od Ostravy. Penzion byl docela pěkný, ráno jsme vstali v 6 hod. a v 7.15 hod. jsme vyrazili směr Ostrava. Byli jsme tam vlastně s Jirkou poprvé. Ostrava nás tedy moc nenadchla. Příliš moc industriální. Samotné výstaviště bylo malé, ale pěkné. Dáša se předvedla a dostali jsme dalšího CACe. Po výstavě jsme se dlouho nezdrželi a jeli hned domů. Nyní jsme to zvládli za 4 hod.
Začátkem května jsme vyrazili na neoficiální závody agility v Berouně – přihlášená byla jen Dáša, ale po příjezdu jsem dohlásila i Niku do běhu štěňat (měla za sebou 3 tréninky v Rakovníku s Markétou Krobovou). Nika byla úžasná, běžela parádně, nebýt pevného tunelu s těžkou plachtovinou, který neznala, tak jsme běžely téměř čistěJ.  No, nejprve do pevného tunelu nechtěla vběhnout, když jí jej ale pomocník podržel, tak tam napodruhé vběhla a doběhly jsme 10 z 11. Druhý běh už nám šel lépe a doběhly jsme 8 z 11. Celkově tedy 9 z 11. Vzhledem k tomu, že Nika byla nejmladší štěně (5 měsíců stará), tak to byl pro nás úžasný výsledek :) .
Dáša běžela také moc pěkně, ale chyběla jí soustředěnost. Udělala bohužel pár chyb. Po návratu bylo jasné proč, začala hárat. Nyní jsem plánovala krytí a měla jsem pro ni už vybraného ženicha – Limecastle´s Joy for Solipse (strýček Niky – bratr její matky Jazz).
Pro jistotu jsme jeli k dr. Lázničkovi na stěry a testy progesteronu. Podle výsledků jsme pak vyrazili do Pezinoku za ženichem. Ženich se mi moc líbil a jemu se samozřejmě moc líbila Dáša, té se ovšem dotěrný ženich, který na ní pořád naskakoval, vůbec nelíbil. Tak došlo ke spojení jen jednou a dost L Po měsíci jsme šli s Dášou na sono a bohužel nic. Tak to zkusíme za 5 měsíců znovu.
Ale nechodíme jen na cvičák a na výstavy, ale hlavně na procházky s kamarádkami – s Alčou Turečkovou a s jejími holkami – westičkou Týnou a skoťačkou Polly.
1. 6.2012 na den dětí jsem vyrazila s Nikou do autokempu Kačer u Ovčár na kerní víkend. Když jsme dorazili, tak už tam Petra Musilová a Katka Přibylová trénovaly agility. Rychle jsme se ubytovaly v chatce s Katkou a jejím taťkou a vyrazily jsme s Nikou také na plac trénovat agilitu. Druhý den byly agi závody a Nika se umístila na pěkném druhém místě hned za svým polobráškou Maxíkem :) . Dál pokračovala bojovka pro děti, tak jsme s Nikou odpočívaly. Pak jsme opět nastoupily na další závody, které nám už bohužel moc nešly. Pejsek musel jít okolo buřta a nesměl se ho dotknout, nebo musel zůstat ležet ve vyznačeném prostoru, dokud páníček nenaházel balony na cíl atp.
Pak byla opět přestávka na večeři a po ní byl psí karneval. Tak toho jsme se taky nezúčastnily. Nějak se mi zrovna nelíbí oblékat psy do kostýmů. Tak jsme jen fandily. Sobotní večer pak byl zakončen táborákem, kde jsme si zazpívali a opekli buřty.
V neděli dopoledne jsme se pak s Barborou učily prvky z dog dancingu. Před polednem pro nás dorazil Jirka, tak jsme šli na oběd a pak jeli všichni domů. Byl to moc prima víkend.
17.6.2012 – jsme se zúčastnily s holkami Speciální klubové výstavy KCHMPP v Mladé Boleslavi. Nika měla výstavní premiéru, která se jí opravdu povedla :) Vyhrála ve své třídě dorostu. Aby toho nebylo málo, tak jsme se zúčastnily i soutěže o Nejlepší dorost a Nika získala krásné 2. místo (BIS dorost).

Červenec – Září 2012

Léto jsme zahájily s holkami Národní výstavou v Klatovech – 30.6.2012. Tady už měla Nika pořádnou soupeřku Ebony, která jí nakonec porazila a Nika skončila na druhém místě :). Po výstavě Lucka Vynikalová Niku otrimovala na podsadu  – myslím, že jsem měla nechat Niku takhle otrimovat dříve – už před měsícem v 6 měsících – tj. celá záda, břicho, zadek, ocas a probrat nohy a hlavu.
S Nikou stále poctivě chodím každý čtvrtek na cvičení agility. Nika je šikovná a jde nám to moc dobře. Na zavolání Nika zatím vždycky přijde. Stále se učí rychle a ráda si hraje s hračkami. Taky je pořád děsný mazel.
Začátkem července začala Nika poprvé hárat (v 7 měsících). Nika je drobná a má tak 27,5 cm. Stejně jako Dáša v jejím věku. Předpokládám tedy, že doroste maximálně do velikosti Dáši – tj. do 29 cm. Od 10. dne se Nika začala dvořit Dáše a střídavě po sobě hupsaly. Vydrželo jim to 14 dní. Bylo to úžasné, hlavně, když své obskakování začaly provozovat u hlavního vchodu, kde na ně všichni procházející kolem našeho domku pěkně viděli :( .
V první půlce července jsme i s hárající Nikou byli na dovolené v penzionu Jedraž u Hoštic, kde se nám moc líbilo. Sice hned po příjezdu nás přivítalo krupobití, které nám udělalo cca 100 důlků do kapoty, ale pak už se počasí umoudřilo, a i když se střídalo sluníčko s deštěm, dalo se chodit. Navštívili jsme Strakonice, Vimperk, Prachatice, zámek Blatnou, Sušici a prošli jsme se kolem Vydry 7 km.
Koncem července Nika skončila s háráním, tak jsme se vypravili ještě na trénink coursingu do Staré Boleslavi. Dáša si zatrénovala a Nika si to poprvé vyzkoušela. Obě bez problémů běžely a na konci se zakously do střapce :) .
V srpnu Nika slaví 8 měsíců (váží 7.10 kg) a stále se mě drží jako klíště a vždy je připravena si hrát nebo cvičit. Měli jsme celodenní intenzívní trénink s Andreou Hanouskovou, která mi věnovala knížku „Clicker – training for dogs“ od Karen Pryor. O cvičení s klikrem jsem sice už četla více článků, ale nějak mě to nelákalo. Když už jsme ale dostaly od Andrey k přečtení tu knížku, tak mi to nedalo, koupila jsem klikr a zkusila to s Nikou. Výsledek mě opravdu překvapil. Nika se svou chutí pracovat se s klikrem učí nové věci za poloviční dobu ve srovnání s klasickou metodou (na pamlsek nebo na hračku).
Na zahradě u Alči jsem udělala pár fotek Niky.
V polovině srpna vyrážíme opět na výstavu, pro změnu k sousedům na DuoCACIB do Bratislavy. Ubytovaly jsme ve společném bungalovu s Petrou Musilovou a s jejím Maxíkem (nevlastní bratr Niky, mají společného otce) v autokempu Zlaté písky. V Bratislavě jsme pobyly trochu déle, vyrazily jsme v pátek dopoledne a vrátily jsme se ve středu odpoledne. O víkendu jsme absolvovaly výstavu na dostihovém závodišti v Bratislavě. Nika dostala na obou výstavách velmi nadějnou, tak jsme se zúčastnily i odpoledních soutěží o nejhezčí dorostenku mezi všemi plemeny. Potěšilo mě, že oba dny byla Nika vybrána do užšího výběru mezi 7 nejhezčích. Bohužel na bednu (1. – 3. místo) jsme se nedostaly L. Dáša získala na výstavě výbornou 2. Mini dovolenou jsme si na Zlatých pískách s kamarády užily, počasí nám vyšlo parádní.
Dlouho jsme si od výstav neodpočinuly, hned 1.9.2012 jsme jely na Klubovou výstavu KCHT v Rybníkách u Dobříše. Nika v den, kdy dovršila 9 měsíců, nastoupila ve třídě mladých, jako nejmladší fenka. V konkurenci 7 fen vyhrála a získala první titul CAJC. Tím náš úspěch neskončil, protože Dáša ve třídě otevřené taky vyhrála J. Rozhodčí tentokrát přijela z Dánska – Mette Sorum. Obě holky se jí moc líbilyJ. Druhý den byl s paní rozhodčí kurz trimu u Lucky Vynikalové. Mette nám ukázala, jak začít upravovat štěně potažmo i dospělého psa. Ukázala nám všechny pomůcky, které při tom používá – od hřebene, trimovacího nože, lávového kamene, brousku a kleští na drápy. Byl to úžasný den, moc věcí jsem se dozvěděla a naučila.

Říjen – Prosinec 2012

Podzim pokračoval výstavami, protože jsem si na jednom tréninku v létě natrhla lýtkový sval, a tak jsem musela s trénováním agility přibrzdit. Vydělala na tom Nika, protože s ní jsem mohla trénovat a nemusela jsem přitom tolik běhat. Na výstavách se holkám na podzim docela dařilo, jednou 1. pak zase 2. místo :)
Na konci září měla Nika 2 měsíce po hárání falešnou březost. Tak jsem jí dávala na cecíky studené obklady a snížila dávky jídla na třetinu. Další týden začala Nika stále víc dotírat na Dášu a pořád jí provokuje a chce se prát. Dáša je otrávená, má toho už akorát tak dost. Doma si to od Niky nechává líbit a vrhá na nás útrpné pohledy, zda jí té bláznivé holky už konečně zbavíme. My samozřejmě nastoupíme a s Nikou si hrajeme, aby dala chudince Dášence pokoj. Ovšem Dáša zase taková chudinka není, protože, když jsou spolu na zahradě a my nejsme v dohledu, tak Niku pořádně zrube a Nika od ní peláší s ocasem mezi nohama. No je fakt, že všechny plyšáky jsem uklidila, aby náhodou Nika neměla tendenci si budovat pelech a plyšáky tam natahat místo štěňat. Jenže nevypadá to, že by Nika měla vyloženě tendence budovat si pelech a mít štěňátka. Ona se chce jen pořád prát a všechno trhat. Takže na zahradě přibyly další nory, vyrvaná tráva a zlikvidované dva plastové obrubníky, se kterými si dal Jirka práci, aby je pěkně zakopal podél stromů u plotů. Falešná březost skončila po 3 týdnech.
Také jsme jednoho dne začátkem října zjistili, že máme doma šelmuL. Stalo se to po jedné silné bouřce se silným vichrem, který vyvrátil jednu ze stěn voliéry. Jirka chudák v lijáku vyvrácenou stěnu připevnil alespoň dřevy. Když déšť přestal, rvaly se holky ven, aby se konečně vyvenčily. S klidným svědomím jsme je pustila, protože voliéra, kde ještě byly křepelky, je přece zajištěná. Bohužel nebyla, stěna opět vypadla. Zjistila jsem to, když jsem vykoukla z okna, abych zjistila, co holky venku provádí. Jakmile jsem uviděla stěnu na zemi a díru do voliéry, věděla jsem, že je zle. A taky bylo. Vyběhla jsem ven a hledala holky. Byly před hlavním vchodem. Dáša měla v hubě křepelčího kohoutka a Nika na ní závistivě koukala. Zařvala jsem na Dášu, ať ho okamžitě pustí. Což si Dáša přeložila, že je třeba ho okamžitě sežrat, nebo jí ho panička sebere. No a na tři kousnutí kohoutka sežrala. Na čumáku jí zůstalo jen pár pírek. Jirka s ní do druhého dne nemluvil :( .
Další adrenalinový zážitek mi připravila Dáše v půlce října. Vyrazily jsme s Alčou a se všemi našimi teriéry (westík, skoťák a dva kerni) na naši oblíbenou procházku do polí. Koukaly jsme, že jsme tu dva dny nebyly a mezitím z polí zmizela dozrálá kukuřice. No nic, alespoň na holky uvidíme, když je pustíme. Tak jsme holky pustily, aby se proběhly. Přesněji westík a skoták chodí na volno téměř pořád, jen já vlastně moje holky pouštím pouze tam, kde vím, že není v blízkosti silnice, přejezd, pes, kočka, zajíc apod. Vždy si pečlivě rozhlídnu, jestli neuvidím něco, co především Dášu upoutá tak, že se na mě vykašle i na dobroty, které mám v mlsovníku, a rozběhne se za tím keř nekeř, strouha nestrouha …  Tak jsem se rozhlédla, široko daleko nic, za čím by mi mohla Dáša zdrhnout a tak jsem holky pustila. Je fakt, že se v momentě rozběhly takovým sprintem, že mi bylo jasné, že v dálce 100 metrů, které nás ve chvíli dělily, bych stejně nic bez brýlí, které jsem nechala doma, nic neviděla. Holky si daly pak zase sprint ke mně, protože jsem je volala a šátrala jsem pro mlsky, což ony viděly i na těch 100 metrů. Pak opět vyrazily nyní pro změnu směrem do polí. Najednou se před námi v dálce vynořil náklaďák plný kukuřice, který vyjížděl z protějšího pole. Okamžitě jsem začala volat holky k sobě. Obě poctivě přiběhly a sedly si přede mne a očekávaly mlsky, že jsou tak poslušné. Tak jsem je místo mlsků začala rychle dávat na vodítko, bohužel jsem začala s Nikou a než jsem dala vodítko Dáše, tak ta zaslechla v dálce ten rachtající náklaďák a rychlostí blesku se otočila o 180 stupňů a vyrazila proti němu.  Zděšeně jsem koukala, jak se proti sobě řítí náklaďák a Dáša. Zaplať Pán bůh, řidič uviděl psa a šlápnul na brzdu s tím, že si ho snad chytím a on bude moci pokračovat po polňačce, po kterém jsme šly, až na silnici. Jenže ať jsem volala na Dášu sladkým hláskem, nebo jsem na ní řvala, Dáša mě vůbec nevnímala. Když zjistila, že se auto zastavilo, tak vyrazila okolo, aby si ho asi prohlídla, ale hlavně abych jí nemohla chytit, protože jsem se již nebezpečně blížila. Řidič, když zjistil, že pes už nestojí před autem, tak přidal plyn a vyrazil. Ovšem to bylo něco pro Dášu, teď byl zase důvod vyrazit s hurónským štěkotem za autem. Tak jel náklaďák, za ním štěkající Dáša a za nimi ječící já. Po 200 m jsem to vzdala. Přece za nimi nepoletím až na silnici. Navíc se mi oba začaly velice rychle vzdalovat. Zastavila jsem se a začala jsem se smiřovat s tím, že mám asi po Dáše. Jo mezitím, co já tam takhle lítala za Dášou, tak kámoška Alča stále vyjeveně v poli, držela na vodítku zbývající tři teriéří holky, které samozřejmě štěkaly o závod a rády by se k té honičce taky přidaly. Mezitím Dáša zjistila, že náklaďák je přece jen rychlejší a začíná jí ujíždět, navíc za ní už nikdo neběží. Tak se zastavila a koukala, kde že nás nechala. Pak se pomalu otočila a začala se za námi vracet zpátky. Toho jsem hned využila a začala jsem utíkat k Alče a volat Dášu. Dášu to zaujalo a začala pro změnu sprintovat za mnou a za holkami. Když ke mně doběhla, dala jsem jí se skřípějícími zuby mlsku a pochválila jí, jak hezky přiběhla a samozřejmě jsem jí hned dala na vodítko. „Tak, a teď máš holka s volností utrum“.
No nepouštět Dášu na volno jsme vydržela tak týden a pak jsem si našla pod viaduktem velkou louku a tam jsem ji opět začala pouštět na volno. Bylo mi jí přeci jen líto.
Co se týče agility, tak jsme se jí věnovaly s Nikou celý říjen. Umí běhat okolo a out, tunely si už vyhledá sama a slalom běhá cca 10 cm uličku. Taky už vyzkoušela zónovky – lávku, áčko a houpačku. Ty ale zatím samostatně. Stále si hraje s hračkami a dobře na ně reaguje i na cvičáku.
Listopad přinesl pro změnu adrenalinové zážitky s Nikou. Jako kdyby se holčičky domluvily, že bude stačit, když nás každá na střídačku chvilku potrápí.
Nika stejně jako Dáša miluje hraní s PET lahvemi. Ovšem nějak zapomíná rozlišovat prázdné a plné lahveL. No na Jirkově nočním stolku vždycky nějaká ta PET láhev stojí, jako kdyby byla připravená pro Niku ke hraní. A tak jednou Nika potají zmizela do ložnice, a protože jsme byli s Jirkou něčím zaměstnaní, tak jsme si jejího zmizení nevšimli. Když jsem si uvědomila, že jsem Niku dlouho neviděla a začala jsem jí hledat, objevila jsem jí v ložnici, jak si hraje s petkou. Ovšem najednou koukám, proč je půlka deky mokrá a s ní i půlka matrace v posteli. Hned mi to bylo jasné. Nika prokousla tém+ř plnou láhev minerálky. No, prala a sušila jsem to tři dny :( .
Ovšem to nebylo všechno, další den pro změnu objevila MP3 na stolku v obýváku. Tak jí taky trochu sežvýkala. Destrukci dokončila rozkousáním tácků pod hrnečky a to už jsme toho fakt měli plné zuby, a tak skončila Nika opět v šatně, když jsme nebyli doma. Navíc se jí snažíme (když jsme doma) mít co nejvíce na očích.
Začátek listopadu začal přípravou na Dášino hárání. Dáša nezklamala a přesně za 6 měsíců – dne 5. 11. 2012 začala hárat. Byla jsem již domluvená s Janou Kadnárovou – majitelkou Joye, že přijedeme opět na krytí, když se nám to v květnu nepovedlo. Zamluvila jsem pro změnu malý soukromý penzion v Pezinoku a 13. 11. 2012 jsme vyrazili. Joy nás přivítal s radostí a hned se na Dášu hrnul. Dáše se ale do krytí moc nechtělo, museli jsme jí chvíli přemlouvat. Nakonec jsme kryli Dášu 2x (9. a 10. den) a spojení bylo ukázkové – 20 minutové.
Ještě se vrátím k Nice, která 1. 12. 2012 oslavila své první narozkyJ. Nika je stále divoká a stále se pídí po něčem, co by rozkousala. Jinak hrajeme zajímavou hru „Hledám hovínko, abych dostala odměnu“. Začalo to tím, že když Nika sebrala hovínko, že si na něm pošmákne, tak jsem na ni vykřikla „fuj“, Nika poslechla a hovínko pustila. Pochválila jsem jí a dala mlsek. Bohužel mě nenapadlo, že Nika to pochopí tak, že pokud chce mlsku, je třeba rychle najít hovínko a pokud panička zařve „fuj“, tak jej rychle pustit a přiběhnout si pro mlsek :(. A pak opět rychle šmejdit a najít hovínko, aby byl mlsek. Tak to mě Nika fakt dostala :) .
Nika je stále divoká a hravá. Přes den spí tak hodinku a to jí stačí. 25. 12. 2012 – váha 7,80 kg. Nika je pěkně buclatá, protože jí krmím také 3x denně jako Dášu, která je však na rozdíl od Niky v březí. Snažím se jí ale dávat jen denní dávku (cca 120 g granulí Royal Canin Mini Adult), kterou má dostávat, akorát je rozdělená na tři menší dávky.
Po měsíci začíná být Dáša línější a víc polehává, pohmatem jsem zjistila, že má tužší břicho po stranách. 14. 12. 2012 jsme šli s Dášou na ultrazvukové vyšetření a pan doktor nám ukázal 2 plody. Dáša vážila 8,40 kg. Dáša má hmatatelně mírně zvětšené tuhé břicho pod hrudníkem, mírně zvětšené a růžové cecíky, doma se vyhřívá na vytápěné podlaze a venku lítá jako blázen, vzhledem k tomu, že už je občas pěkné náledí, tak na ní musíme dávat pozor, aby si něco neudělala. Začala jsem dávat Dáše krmení 3x denně.
18. 12. 2012 – Dáše se pořád zvětšuje břicho a cecíky, začíná být trochu opatrná
21. 12. 2012 – váha 8,80, rozměry 50/44, oteplilo se, teplota se drží nad nulou a je po sněhu, normálně se vždycky těším na sníh o vánocích, ale po té klouzačce minulý týden jsem ráda, že se oteplilo a vánoce budou jako obvykle na blátě „).
22. 12. 2012 – Dneska Jirka dokončil pro Dášu a její štěňátka porodní bednu. Přemýšlíme, kam Dášu se štěňátky dáme. Dáša si nakonec vybrala sama a porodní bedna bude první měsíc v dolní koupelně. Je fakt, že tam je vyhřívaná podlaha, tak štěňátkům bude teploučko :) .
25. 12. 2012 – 41. den, váha 9,1 kg, rozměry 52/45 cm, stále je teplo 8 stupňů nad nulou (na Štědrý den bylo dokonce 10 stupňů nad nulou). Dáša stále lítá po zahradě, skáče po terasách a běhá ze schodů. Nemám šanci jí v tom zabránit. Asi je to tím, že má v břiše jen dvě štěňátka, tak jí to tak neomezuje.
31. 12. 2012 – Petardy a ohňostroje začínají bouchat ve velkém již od 16 hod. odpoledne. Do 1 hod. se s Jirkou střídáme u Dáši v koupelně. Úžasné.L  Dáša se nakonec vyčůrala doma. Ven jsme ji nedostali. Do nového roku 2013 si přejeme především zdraví pro všechny živé tvory naší rodiny :) .