První rok 2010

4. měsíc byl pro Dášu i pro nás celkem významný měsíc. Některé Dášiny dovednosti byly pro nás příjemným a některé méně příjemným překvapením. To, že Dáša začala více poslouchat, dokonce že venku zvládla i svou potřebu, byl příjemný pokrok. To, že nám předvedla, že opravdu nesnáší jízdu autem a každá jízda tak skončila pozvraceným sedadlem, už tak příjemné nebylo. Dále Dáše začala ve velkém výměna zubů, což zase nebylo příjemné pro ni. No chuť do blbin ji to nevzalo, takže nám předvedla, že umí parádně norovat a že všechny důležité věci, jako například moje ponožka, kost z kůže, žínka z koupelny apod., se mají správně zahrabat, nejlépe do květinového záhonu, aby nám je nikdo třeba nevzal.

V každém případě jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas ji socializovat i s ostatními psy a vyrazily jsme spolu na Rakovnický cvičák. Dáše se tam náramně líbilo, kdyby si nepřinesla z cvičáku blechy, tak bych byla spokojená i já. No socializaci jsem nevzdala a vydali jsme se na další cvičák, pro změnu v Novém Strašecí. Cvičák v Novém Strašecí na nás působil lepším dojmem, byl mnohem lépe udržovaný a taky vybavený. Navíc jsme se tam sešli s dalšími štěňaty, takže Dáša byla opět ve svém živlu – malý Russell nebo velký ohař, vše jedno, byla s nimi s Dášina pohledu legrace a parádní honička. Vzhledem k tomu, že Dáša nechytla žádné blechy, tak jsem byla spokojená i já.

5. měsíc byl měsícem Dášina poznání, že není radno si hrát s včelami. Dáša honí všechno, co běhá a lítá a vejde se jí do mordy. Bohužel včela se umí parádně bránit, a pokud dá žihadlo do čumáku nebo nedej bože do jazyku, tak je na pěkný průšvih zaděláno. Takže jedno chycení včely a Dáša dostala žihadlo do čumáku a my jeli na veterinu. Vše nakonec dobře dopadlo a Dáša, chytrá hlavička, od té doby si s včelami nehraje.

6. měsíc byl měsícem gurmánským, tedy pro Dášu. Granule, kterými ji krmím, ji evidentně nějak nestačily, tak si je začala vylepšovat šneky a slimáky, které našla na zahradě. Bylo a stále je jich tam plno, jako těch včel. Tato záliba se nám moc nelíbila, protože čistit každou chvíli čumák zapatlaný slizem není zrovna příjemná zábava. To, že si jídelníček občas vylepšila i hovínkem, to se mi ani psát nechce, ale bohužel psi to tak neberou a my museli pár měsíců počkat, než to Dášu přešlo.

7. měsíc byl ve znamení zkoušení síly nových zubů. Dáša stačila rozkousat polštářek z gauče, na několika místech překousat šňůru od lampy, rozžvýkat kus zavlažovací hadice a proškrábat kus látky na gauči.

8. měsíc byl měsíc skončení se štěněcím věkem. Dáša vyrazila na svou první výstavu v Rybníkách (4. 9. 2010 – Klubová výstava KCHT pro plemeno Cairn terrier). Moc jsme se nepředvedly. Trénovala jsme sice od 2 měsíců stavět Dášu do výstavního postoje, ale ne a ne nám to pořádně jít. Musíme prostě ještě pilovat a dál trénovat. Na závěr měsíce Dáša poprvé hárala. Takže už není štěně.

9. měsíc byl měsíc cvičení. Tenhle měsíc jsme se pustily s Dášou do cvičení. Dáša zvládla základní cviky z poslušnosti. Ovšem oční kontakt se nám bohužel navázat nepodařilo. Dáša sice poslouchala základní povely, po jejich provedení se na mě vždy podívala, aby zjistila, zda dostane pamlsek a pak se hned koukala jinam. Na zavolání „Ke mně“ nebo „K noze“ jednou přišla a jednou ne.

10. měsíc byl měsíc změny. S Dášou jsem pokračovala ve cvičení poslušnosti, ale nějak nám něco chybělo. Přesněji Dáša mi připadala stále plná energie a poslušnost ji zrovna nebrala. Přemýšlela jsem, co by bylo pro nás obě zajímavější. Sportů se psy přece je dost, tak jsem začala hledat na internetu jak sportovat se psem, který má plno energie. A tak jsem objevila agilitu. Zjistila jsem, že na cvičáku v Novém Strašecí ji cvičí jedna šikovná cvičitelka, která tam dojíždí z Prahy. Tak jsme s Dášou přešly z drilování poslušnosti na drilování agility.

11. měsíc byl měsíc seznamování s agility. Já jsem začala studovat chytré knihy a povídání na internetu, jak se cvičí agility. A pak nabyté znalosti aplikovat na cvičení s Dášou. Poctivě jsme v zimě a ve sněhu jezdily na cvičák za Andreou a poctivě nacvičovaly přeskoky přes překážku, obíhat okolo kůlu a nacvičovat na prkýnku zónu. Je to ale běh na dlouhou trať, protože to neumí pořádně ani jedna z nás. Na závěr roku s oslavou svých 11 měsíců oslavila Dáša i v klidu silvestrovské ohňostroje.

Dáša slaví 1 rok – Nový rok jsme zahájily s Dášou Hanáckou národní výstavou v Olomouci dne 7. 1. 2011. Na výstavu jsme jely s Jirkou, Beátou a Daníkem Sedlákových. Daník je Dášin bráška. Naše první opravdová výstava byla ve své podstatě spíše zkouška čekání. Na výstavu jsme dorazili všichni v 8.00 hod. a do kruhu jsme se dostali ve 14.00 hod. Jo i vystavování je pěkná řehole. Na druhou stranu mě ale Dáša překvapila, že ani výstavní mumraj a šílenství ji vůbec nevadí a že je to pro ni taky zajímavý zážitek. Tady se opět projevila její absolutní zvídavost. Jakmile je co sledovat, tak je Dáša spokojená. V polovině ledna stihla Dáša ještě podruhé odhárat. No a 31. 1. 2011 oslavila Dáša svůj 1 rok.