Zima, jaro, léto, podzim 2011

Zima

Zimu jsme s Dášou ukončily výstavami a cvičením na cvičáku v Novém Strašecí.

Výstavy jsme zvládly dvě – Duo CACIB Brno (5. 2.) a Klubovou výstavu KCHT v Českých Budějovicích (5. 3). Na obou byla Dáša úspěšná a dostala výbornou a CAJC (Čekatel na junior šampiona).

Na cvičáku se nám bohužel už tak nedařilo. Dáša odmítala běhat na hračku a jen s nechutí běhala za pamlskem. Doma jsem jí z hadříků upletla copánek a začala jsem ji trénovat na hračku. Pár dní to vypadalo slibně, ale třetí den ztratila zájem i o copánek. Byla jsem dost bezradná. No, nevzdala jsem to a začaly jsme každý den 5 minut trénovat hraní s hračkou. Nakonec se nám to doma docela dařilo. Teď bylo třeba pokračovat v hraní i venku a pak na cvičáku.

Jaro

Jaro jsme pro změnu zahájily cvičákem, pokračovaly v klání na výstavách a zakončily hárací pauzou.

Když se Dáša tak hezky naučila hrát s hračkami, vyrazily jsme nadšeně na hodiny agility, že už nám to snad konečně půjde. No docela nám to šlo, chvíli jsme zvládly cvičit s hračkou, ale za chvíli jsme opět musely přejít na pamlsek. Vzhledem k pauzám, které jsme měly tím, že jsme jezdily některé víkendy na výstavy, se nám cvičení agility moc dopředu neposouvalo. Za jaro jsme udělaly minimální pokroky. Používám množné číslo, protože agility není jen o schopnostech Dáši zvládnout překážky, ale i mých zvládnout ji správně na ně navádět. A ještě předtím ji motivovat tak, aby Dášu bavilo běhání přes překážky víc, než například cyklista nebo traktor jedoucí okolo cvičáku nebo utíkání za psy, kteří zrovna necvičí a volně pobíhají okolo oplocení. V této době jsem si začala poprvé klást otázku: „Mám vydržet nebo to vzdát?“ „Bude ji to vůbec někdy bavit???“

Co se týče výstav, tak se nám povedla jen jedna ze dvou absolvovaných. Ale ta povedená stála za to, protože Dáša dostala třetího čekatele na junior šampiona a mohla jsem tedy oficiálně požádat ČMKU a Klub chovatelů teriérů (KCHT) o udělení Junior šampiona krásy.

Závěr jara, přesněji začátek června byla Dáša poprvé nemocná. Nebylo to ale nic fatálního, pouze chytla „psí virózu“ od svého brášky Daníka na výstavě v Plzni. Takže místo cvičáku a účasti na výstavě brala ATB a aby se to nepletlo, tak si do toho přidala i hárání. No alespoň to zvládla všechno najednou. Horší by bylo, kdyby brala nejprve 2 týdny ATB a pak 3 týdny hárala. To by znamenalo delší pauzu.

Léto

Léto jsme s Dášou začaly opět cvičením agility na cvičáku v Novém Strašecí pod vedením Andrey Hanouskové. Dáša konečně pomalu začala chápat, co má na tom parkuru s překážkami dělat a konečně se jí začalo dařit zvládat překážky a tunely podle mého vedení. Ovšem teď teprve začalo moje učení, jak se správně pohybovat mezi překážkami, abych Dášu správně naváděla.

V polovině července jsme vyrazili na dovolenou na Pálavu, kde se nám moc líbilo a Dáša se chovala perfektně. Byla pohodová, vždy připravená někam vyrazit. Procházeli jsme například zámecké parky, kde bylo místy plno lidí, další psy a kočáry tažené koňmi a Dáša jen kulila oči a poslušně cupala vedle nohy.

Hned po dovolené jsme se zúčastnily s Dášou týdenního tábora agility v Novém Strašecí, opět pod vedením Andrey Hanouskové. Na táboře jsme se obě zdokonalily. Dáša se naučila na mě soustředit a sledovat moje pokyny, což je pro agilitu to nejpodstatnější – spolupráce těch dvou na parkuru.

Poslední den v červenci jsme agilití trénink završily jednodenním tréninkem pod vedením Diany Vyskočilové, pro změnu na cvičáku v Rakovníku. Ten den lilo jako z konve celý den a my v tom trénovaly. Teriérům ale déšť nevadí, takže nám to s Dášou docela šlo a Diana nás na závěr pochválila.

V srpnu a v září jsme pokračovaly v týdnu ve cvičení agility a o víkendech jsme jezdily na výstavy. Začaly jsme mezinárodní výstavou na Slovensku, kde nás posuzovali zahraniční rozhodčí z Itálie a Francie. Dáša se jim líbila a dostala i pěkné ocenění (2 x CAC, 2 x res. CACIB).

Dále následovala mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi, kde nás posuzoval český rozhodčí a Dáša získala ještě vyšší ocenění (1 x CAC, 1 x CACIB). Další týden jsme byly na klubové výstavě v Rybníkách, opět výborné ocenění (CC, 2. nejhezčí fena). Výstavní tažení jsme zakončily na klubové výstavě v Mladé Boleslavi, kde už jsme tak pěkně neběhaly, ale i tak dostala Dáša Výbornou 1.

Závěrem – léto bylo parádní, začala se nám dařit agilita a získaly jsme pěkné výstavní ocenění, co si přát více :)

Podzim

Podzim jsme zahájily celodenním tréninkem agility v Rakovníku pod vedením Diany Vyskočilové. Počasí se nám vydařilo a my jsme si to užily.

Na sv. Václava jsme vyrazily s Dášou na Václavský trénink coursingu do Nové Vsi u Mělníka. Měly jsme tam sraz ještě i s Luckou, Klárkou a jejich kernicí Sylvi. Našim kerním holkám (Dáše a Sylvi) se coursing zalíbil, když si jej zkoušely na akci Sportování s kerny v Rybníkách. Holky v sobě opravdu lovce nezapřely a zaběhly parádně 2 licenční běhy v páru (délka 1 běhu = 500 m). Nyní ještě každé zbývá 1 běh sólo, aby měly splněnou coursingovou licenci.

V říjnu jsme pro změnu vyrazily s Dášou a s kamarádkou Petrou Svobodovou a jejím Adíkem na mezinárodní výstavu v Maďarsku (Komárom). Jely jsme na otočku, takže cesta to byla dlouhá, i když Komárom leží kousek od hranic se Slovenskem. Výstava nás moc nenadchla a vyprahlý kopec se spoustou lidí, kde se výstava konala, taky moc ne. No umístily jsme se na pěkném druhém místě a popřály jsme k úspěchu bráškovi Daníkovi, který tamější kerníky porazil a odvezl si Maďarského šampiona.

Říjen jsme uzavřely posledním licenčním během na  Memoriálu Karla Grünwalda v Kralupech nad Vltavou a Dáša tak splnila podmínky pro udělení coursingové licence.

Začátkem listopadu začala Dáša hárat a tak jsme na měsíc skončily se sportem i s výstavami. Ač Dáša hárala již 3x klasicky. Nyní, když jsem se rozhodla, že Dášu připustím, tak se Dáša rozhodla hárat skrytě.  Musely jsme tedy navštívit p. dr. Lázničku, který nám pomohl s určením vhodné doby ke krytí. V ten správný den jsme vyrazili za ženichem a naivně jsme se domnívali, že jeden den nám bude stačit. Bohužel nestačil, Dáša evidentně ženicha nechtěla a potřebovala na námluvy delší dobu, tedy alespoň 2 nebo 3 dny. Na to jsme však nebyli připraveni, takže jsme krytí odpískali. No poučení pro příště. Na všechny varianty je třeba se připravit a hlavně se připravit na to, že u ženicha můžeme zůstat i 2 – 3 dny.  Nebo naopak připravit pokojíček pro ženicha doma, pokud je jeho majitel ochoten ho na krytí zapůjčit.

Hárání tentokrát trvalo opravdu dlouho, poctivých 28 dní, takže jsme se dostaly s Dášou na cvičák trénovat agility až 11. 12. 2011. Dáša mě příjemně překvapila, ač pomalu 5 týdnů necvičila, tak nic nezapomněla a jako kdyby mi chtěla vynahradit nervy s jejím krytím, cvičila jak o závod. Do konce roku tak máme naplánované cvičení agility, protože příští rok bychom rády už konečně vyrazily na nějaké závody.