Povídání o plemeni Kernteriér

Historie plemene

Kernteriér (Cairn Terrier) je odvážný malý pes, který pochází z drsné skotské vysočiny. Jedná se o psa, který je typickým představitelem teriéra.

Jméno Cairn Terrier se skládá ze dvou slov – Cairn a Terrier. Terrier je odvozeno od latinského slova „terra“ – zem. Teriér je pes, který byl vyšlechtěn pro práci pod zemí, odkud měl vyhánět různé typy hlodavců nebo menších šelem, které škodili zemědělcům. Cairn je odvozeno od slova – „kámen“.  Představuje hromadu kamení či mohylu, které se stavěly pro vyznačení místa, cesty nebo pozemku.  Časem tyto mohyly zarostly ostružiním a keři a začaly sloužit jako dobrý úkryt právě různým hlodavcům nebo malým šelmám. Zde se pak při lovu těchto hlodavců uplatnili tito malí teriéři a získali tak svoje jméno.

Označení „cairn“ se používalo už v 16. století, ale nepojmenovávalo konkrétní plemeno, nýbrž psa sloužícího k práci na vřesovištích kolem mohyl.

Původní rozlišování těchto odolných krátkonohých pracovních teriérů, ze kterých byli teprve časem vyšlechtěni dnešní Skotští teriéři, West Highland White teriéři, Kernteriéři a Skye teriéři, probíhalo v 18. století na základě zbarvení psů. V západním Skotsku se rodila jak štěňata světle až téměř bíle zbarvená, tak mnohem tmavší.

Když chovatelé začali vystavovat své teriéry na výstavách, došli k závěru, že je nutné začít zachovávat plemennou jednotnost. To znamená, že matka i otec by měli vypadat stejně, aby byla zajištěna tato podoba i u štěňat. Paradoxně byl ovšem kernteriér organizovaně chován z příbuzných plemen nejpozději, což je i důvod toho, že byl britským KC také jako poslední uznán.

Prvními chovateli kernteriérů byli – Kapitán Mc Leod (Drynock, Isle of Skye), který choval zejména stříbrno-šedé kerníky, Mac Donald (Watermist), který choval šedé a žíhané kerny a Mac Kinnon (Kilbride), který choval krémové, červené a tmavě žíhané kerny.

První vystavovatelkou kernteriérů, a to na Cruftově výstavě, byla v roce 1909 A. Campbellová, jejíž rodina chovala stejné psy prokazatelně už od roku 1875. Jednalo se o tři psy zařazené do jedné třídy, uvedené ovšem jako krátkosrstí skajteriéři. Přes ryze pracovní zaměření psů získali brzy psi tak širokou oblibu, že v roce 1914 už bylo vystaveno 60 kernteriérů.

Dodnes se plemeno ve Skotsku a vlastně po celé Velké Británii těší velké oblibě, i když ho z první příčky sesadili West Highland White a jorkšírský teriér.

Exteriér plemene

Od počátků čistokrevného chovu dbali chovatelé na udržování přirozeného vzhledu, drsné srsti odolné proti vlivům počasí, silného těla i schopností kernteriéra.

Poměrně malé tělo psa je kompaktní a pružné, s hlubokým hrudníkem. Kohoutková výška musí být v souladu s jeho váhou, přibližně 28 až 31 centimetrů. Ideální váha je 6 až 7,5 kilogramu.

Hlava je malá, avšak úměrná k tělu s širokou lebkou s výrazným zářezem mezi očima. Morda je silná s velkými zuby a s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Oči jsou tmavě oříškové a hluboko posazené, s výrazným a hustým obočím. Uši malé, špičaté, vztyčené, nejsou nasazené příliš blízko u sebe. Ocas krátký, nesmí být nesený nad hřbetem. Přední tlapky větší než zadní.

Kernteriér má dvojitou srst. Krycí srst je tvrdá a bohatá, podsada měkká, hustá a krátká. Nesmí se kroutit. Přípustné barvy jsou šedá, pšeničná, krémově červená nebo žíhaná. Tmavé znaky na uších, čenichu a špičce ocasu jsou velmi ceněny. Nepřípustné je zcela černé nebo zcela bílé zbarvení.

Kernteriéři (i ti určení k vystavování) musí mít drsný a původní vzhled, který se podle některých jejich příznivců označuje příhodným přirovnáním k „pouličnímu koštěti“.